Já se snažím našim psům věřit. Často mi okusují láskyplně ruce i obličej a já jim prostě věřím i když jim třeba řeknu opatrně. Oni mi taky musí věřit,že se o ně postarám a neublížím jim,když jsem si je vzala. Oni nemají na výběr. Je prostě někdo jednoho dne popadne,sebere od mámy a tradá už mají na krku nějakého otravného člověka,kterého musejí poslouchat a žít s ním.
Já prostě věřím,že mi neublíží a i když třeba víc stisknou,tak je to ve hře a ne v úmyslu ublížit mi. Malej je ještě moc malej,ale starší ví,že kdyby něco,tak si to vyjasníme. Manžel ho v rámci hry a upevňování místa ve smečce občas povalí a znehybní,aby si uvědomil,že není vůdcem smečky,ale jak říkám jsou to absolutně neagresivní pejsci.