madelaine,
tím nejčastějším důvodem je sobectví a pohodlnost.
Nebo tě napadá něco jiného?
Zkus si představit nikoli neobvyklou situaci, kdy se rodiče v podstatě nesnáší, navzájem se k sobě chovají chladně nebo na sebe křičí, hádají se a nadávají si. Nejsou schopni se prakticky na ničem shodnout, pouze o víkendu dovedou "v zájmu dítěte" jet společně do ZOO nebo na Karlštejn. Nemluvím o situaci, kdy ke konfliktu dojde "čas od času", ale o takové, kdy je popsané chování běžnou denní normou. To, co jeden rodič zakáže, druhý povolí a ještě si neodpustí poznámku, že maminka/tatínek jsou hloupí a ničemu nerozumí. Asi si další reálie domyslíš sama.
Jaké z toho plynou pro dítě "výhody" a jak se bude v takovém prostředí formovat?
Vyroste z něj vyrovnaný, zdravě sebevědomý jedinec s kladným vztahem k oběma rodičům, schopný vybudovat si funkční a harmonický vztah? Asi dost těžko, že. Ostatně Brebberry ti to popsala poměrně přesně.
My se nebavíme o tom, že není "normální", že mají rodiče někdy slabší chvilky, že se nemohou nikdy pohádat nebo názorově střetnout. Mluvíme o situaci, kdy je jejich vztah výrazně dysfunkční, jeden druhého si neváží, veškeré city jsou mrtvé a tato situace trvá několik LET. Jediné, co je drží pohromadě je "dítě/děti", event. majetek, zvyk, pohodlnost, strach ze samoty.
Jestli dítě něco stresuje a přivádí do zoufalé situace je, když vidí své rodiče nešťastné, plačící, nespokojené. Alespoň dokud je malé. V pozdějším věku je to jinak. Dítě nechápe hádky, konflikty, bere je jako zlo, nevidí v nich nic konstruktivního - vyvozuje z nich buď to, že se maminka a tatínek nemají rádi nebo (v horším případě) nemají rádi JE, protože mu ubližují, hádají se KVŮLI němu a ONO je příčinou jejich sporů. Následky na jeho psychice si také může domyslet každý sám.