Plně tě chápu. Dneska jsem byl nucen nechat uspat svého psa, SH jménem Bak. V srpnu by mu bylo čtrnáct let. Já vím, je to pěkný věk, ale bolí to. Před týdnem začal zvracet a byl zmatený, následně začal vrávorat. Celý den bez zájmu proležel a musel jsem ho vynést před dům na potřebu a potom šel hned domu. Odmítal jídlo, jen pil a začal se počurávat. Prý se jednalo o mozkovou příhodu. Nakonec to došlo tak daleko, že jen ležel a močil pod sebe, stále nejedl. Dával jsem mu vývary, pil je jen studené a potom chtěl jen vodu. Tu jsem mu sladil. V sobudu a neděli se již pro bolest nenechal ani otočit z jednoho boku na druhý. Ještě v neděli večer jsem se domluvil s pani doktorkou Pokornou, že k nám v pondělí ráno zajede a uspí ho. Nedovedu si představit, že bych ho táhl někam na veterinu, když ho bolel každý dotyk na jeho tělo. Měl jsem štěstí, že u nás tahle služba funguje. Pani doktorka ho vyšetřila a souhlasila s tím, že v tomto případě je uspání na místě. Odpoledne jsem ho spolu se zetěm pohřbil na zahradě. Bak byl kamarád k nezaplacení. Ač to byla čistokrevná haska, tak jsem s ním mohl chodit na volno a neměl problém s jeho přivoláním. Perfektně se držel u mne při jízdě na kole, nebo v zápřahu za kolem. Byla to paráda. Je nám všem i s vnukem, který s ním vyrostl moc smutno. Zůstaly jen moc hezké vzpomínky, fotky a filmy.
Honza Č.B.