Pawllo,
ale stejně uvažuju i já, když hledám místo pro svoje děti, které třeba také nejsou úplně podle tabulek, i když zase jinak.
Jde o to, že ne každá škola je pro každé dítě. A já raději hledám školu, kde bude vše v souladu, tedy vedení, učitel, žák i rodiče, než kde proti sobě budou na jedné straně vedení a učitelé, na druhé straně rodiče a mezi nimi žák, který to v tu chvíli odnese nejvíc .
Nejde chtít po všech lidech toleranci ke všemu, pořád je v nás (myslím v Češích) a zejména v těch starších, pozůstatek toho, co se tu učilo, říkalo, ukazovalo 40 let. Stihlo to zakořenit a nezmizí to mávnutím proutku.
Mladí zase nemají moc z čeho čerpat, nejsou zkušenosti, takže často chybí odvaha...a jak jsem psala, musí být dobře nastavená konstalace ředitel - učitel, aby vůbec mělo cenu o tom uvažovat.
Chápu tu potřebu autistů být mezi normálními dětmi, aby mohli kopírovat, a mám štěstí, že mám, i když jen slabou, zkušenost s tím, že to jde.
Ale nejde všechno hned. To, co se pokřivilo za 40 let, těžko za dvacet let vrátíš zpět...a to neřeším léta válečná a předválečná, ale asi na tom jakkoliv postižení o moc lépe nebyli .
Proto je teď potřeba i tolerance od rodičů autistů, případně jinak postižených dětí, k lidem, kteří toto nedokážou chápat nebo nemají odvahu to zkusit.
Proto je potřeba hledat, kde tu odvahu mít budou a ukázat, že to jde.
A jak už tu zaznělo, na běžné pedagogické fakultě se o práci s postiženými dětmi moc nemluví, dost na tom, že se začíná řešit práce s dětmi s různými dysfunkcemi. Na ostatní se studuje speciální obor. A ne každá škola má svého speciálního pedagoga.
Takže i co do odbornosti to chce ještě nějaký čas, než se situace narovná.

Přesto si myslím, v tomto případě jako učitel, který by měl mít takové dítě ve třídě, že i pro dítě i pro mě by bylo lepší tu diagnózu znát a mít šanci se rozhodnout, jestli si na to troufám nebo ne, a pokud jo, tak moct s ním v rámci běžné třídy, pracovat alespoň do určité míry a doby pro to dítě nejpřijatelnějším způsobem .