Pawlo - moje maminka (dětská psycholožka z PPP + školní psycholožka) se tohle pokoušela vysvětlovat, trpělivě, neustále dokolečka dokola, všem: rodičům, žákům, učitelům.
Léta letoucí. Desítky let.
Je studentkou pana profesora Matějčka, měla u něj na jeho vlastní žádost i pracovat (kdyby nevlítla do jináče a nečekala ségru
).
Mám její, potažmo jeho školu.
Nikdy se nesmí házet střelná zbraň do obilí a trpělivost je základ pro práci s odlišnými.
Vždy se jedná o výzvu, ne o důvod složit ruce do klína a smířit se se skutečností.
Je třeba to neustále opakovat, vtloukat to veřejnosti do hlavy...
Časem lidé pochopí.
Možná už současná dospívající generace pochopí a současné děti nebudou mít v dospělosti s chápáním odlišností problém.
Nicméně rozumím tomu, jak Tě to unavuje a jsi roztrpčená, zklamaná a reakce lidí vzbuzují lítost.
Někdy je líp, někdy hůř.
Na to není rada, jen počkat, až zas bude líp a snad si říkat, že i tahle podivná doba je pro odlišné lepší a vstřícnější, než třeba před 20, 30 lety...