Počítač by neměl být za odměnu pro děti, ale měl by být na úrovni běžného užitečného domácího spotřebiče, stejně jako třeba pračka nebo lednička. Těžko tvrdit např. o ledničce, že je za odměnu.
Můj záměr byl provozovat počítač jako systém, který by dělal vše, co se na něj delegovat dá. Náš počítač sdružuje domácí administrativu, (která nemusí být po papírech v šuplatech, ale pěkně na disku v textové či skenované podobě), databáze se stará o veškeré evidence, ve kterých je třeba něco hledat, plánuje komplikované hospodaření s peněnzi, nahradí HiFi věž i televizi (umí fotit TV obrazovku do obrázků - např. recepty z mňamu) včetně digitálního videa, v reálném čase připomíná, co je třeba kdy udělat od placení pojistek přes výročí příbuzných po praní záclon. Obsahuje mapu města i republiky, před cestou mi vytiskne trasu i spočítá čas a cenu jízdy. Přes internet komunikuje s bankou a e-mailem s přáteli i úřady. Celé to musí být spolehlivé a méně pracné než ručně. Ovšem, to všechno lze. Samozřejmostí je pak hraní her, na které ale máme my dospělí stále méně času.
Prvním problémem je, že zapnutý počítač funguje, jako by byl natřený lepidlem. Stále strhává pozornost a tím obtěžuje. Tedy počítač nesmí hučet, vyzařovat obrazovkou, či se jinak vnucovat, ale přesto musí být informace v něm uložená okamžitě k dispozici bez nutnosti nějaké složité startovací procedury. A realtime hlasové připomínání - např. že je večerníček - musí být aktivní. Jak to řešit?
Druhým problémem je chabá znalost toho, jak moc vlastně škodí dětem. Nemám na mysli násilné hry, ale třeba, jestli skládání puzzle či hraní dojemné adventury Čtyřlístku škodí víc než skládání kostek nebo malování fixou na papír. Nějaké informace jsem o tom již četl, ale nezdály se moc důvěryhodné. Ničí oči, páteř, psychiku? A proč fixa a papír ne? Kolik času smí jak staré dítě trávit u počítače a proč?
Třetím problémem je, jak zabránit dětem, aby svojí neznalostí nezničily důležité informace v počítači uložené.
Tak schválně, jestli někdo řešíte podobné problémy?