nepřehání, u druhého bratra, který přišdel po smrti toho prvního, to bylo ještě horší - vymodlený dítě a naši nedělali nic jinýho, než takový situace řešili bráněním vlastním tělem a domlouváním. jediný, kdo mu občas střihnul sem byla já. no holt už sem byla dost velká, abych ho měla na starost a někdy to jinak nešlo. odsuďte si puberťačku, že dítě houpající se na balkonový šňůře na prádlo 5 metrů nad zemí, dostalo přes zadek a hlavně sem ječela jak siréna. na nočník se mi tenkrát nechtělo, zkusila sem záchod a minutu mimo