Nemáme dnes doma blicí virus, ale veselo je...

Já ještě stále nenajela na letní čas, takže usínám kolem jedné v noci, aby mě vzbudilo veselé žvatlání o půl šesté ráno.

Mladší dostala poslední dávku Infanrixu, takže asi od půl třetí, co se vzbudila, mi střídavě visela na noze a střídavě demolovala byt svojí oblíbenou tatrovkou. Starší byla na návštěvě, ale protože včera usnula dost pozdě, tak hned po příchodu domů najela na systém "Ukňourané, sadistickou matkou týrané dítě". Matka chtěla takové věci, aby si dala boty na místo, kam patří, pokud možno nevylívala nápoje po stole, případně se s mladší nepřetahovala o hračky. Pak se mi nepovedla odhadnout doba přípravy večeře, takže ospalá předškolačka se slzami v očí prosila, ať už jí dám najíst a já smutně koukala do trouby na stále polosyrový flák masa. Ještě jsem zadělala v mezičase na jidáše, tak je musím jít umotat. Mladší si mezitím provedla tetování fixkama, které neskutečně miluje. Ve chvíli, kdy se manžel podíval na konečně prostřený stůl s připraveným jídlem a zeptal se " A co vůbec teda chystáš k večeři?", jsem odkráčela do ložnice, dokořán otevřela okno, zhluboka dýchala a nadávala si, že už bych se konečně třeba mohla naučit počítat v sanskrtu od dvaceti do jedné - třeba by to konečně zabralo.