mi pomáhají vyrovnat se s mnohými nástrahami života
-----
Většinou se snažím vydejchat všechno – neumím to popsat líp, ale nasadím takovej debilní úsměv, mluvím potichu a trpělivě podesátý vysvětluju co, proč, jak a podobně. Myslím, že mi to docela vychází.
Ovšem nejsem robot, takže občas bouchnu > třeba dneska mi jedno dítě chytlo rajče a urvalo ho (přes předchozí trpělivý úvod do problematiky).
Tak jsem zaječela a dala najevo nelibost a v následné argumentaci dokonce zákeřně (a možná nesprávně) vytáhla i ploštici zavražděnou předevčírem o kaktus.
Netrestám, ale musí sakra chápat, že se naštvu!
Beru to i jako praktický nácvik na různé životní situace – když psa, policajta, souseda, učitele nebo toho puberťáka odnaproti naštveš, bude nepříjemnej.