Někdy bouchnua ječím, někdy pláču a pláču a pláču. Někdy umírám smíchy (to když mám nějaký to promile v krvi). Většinou jenom rezignovaně a mlčky likviduju škody.

Mmch já ani ty děti k páchání škod nepotřebuju, vystačím si sama: mám poslední den, resp. večer tj. cca pět hodin do napsání a odevzdání seminární práce. Už už se na to chystám vrhnout, sednout si ke kompu a bušit, ale řeknu si, že ještě pověsím vypraný prádlo, což je akce na cca pět-deset minut.

Při věšení prádla shodím na zem skleničku z ikea typu duritka, která se roztříští na miliardu malých hranatých kousíčků skla a rozletí po celým 30 m2 obýváku. Následující hodinu a půl z pěti hodin, co mám na psaní seminárky trávím likvidováním střepů jedný zasraný skleničky. To jsou chvíle, kdy mám chuť si jít hodit mašli na první vrbu, co v okolí najdu.