nám tady s tímto pomohl až psycholog, protože problém byl vážnější ... švagrová měla vážnou havárii a nevěděli jsme, jestli vůbec přežije, nějak jsme si nedávali pozor, že malá to vnímá, vztáhla to na mě a žila v neustálém strachu, že se mi něco stane ... dokonce v sedmi šla na hlídání k babičce a utekla domů. Babička ji honila po cestě, no komedie. Dala jsem jí pořádně za uši (nebila jsem ji, jen slovně) ... teď už třeba i jde, ale je na ní vidět, že prostě by byla radši s jedním z nás dvou. Je to neskutečně omezující a já si pak to volno ani neužiju