Nepoužíváme žádné tresty. No a rozčílit - nevím, nedělají vyložené naschvály. Respektive - asi i "zlobí" podobně jako jiné děti, ale já to jako zlobení a naschvály nevnímám. Co nechci, aby dělaly, jim pokud možno nedovolím. Co chci, aby dělaly - trvám na tom, že to udělají. Pokud se vztekají, tj. zmítají se v emocích, obejmu, jsem nablízku, ono to samo o sobě je nepříjemné a náročné, tak jakýpak ještě trest?

Jediné situace, kdy musím jednat jinak, nastávají, když někam spěcháme. Nemůžu čekat, až se syn konečně obuje, obuju ho a vystrčím ven, normáně zvyšuju hlas, děti potřebují vidět, že jsem naštvaná. Pokud nejde, odnesu (mám jen dvě děti a to se dá ještě unést :)) Ale při tom si uvědomuju, že dětem je naše vnímání času cizí, takže je vlastně v pořádku, že se tomu našemu prizmatu minut a hodin brání. Naopak se ráda nechávám nakazit jejich smyslem pro "teď a tady" .