Dobrý den,
omlouvám se za delší příspěvek, ale ráda bych popsala stav věci co nejvýstižněji.
Už nevím jak dál, mám prostě pocit, že je něco špatně. Ale co?
Ale popořádku - máme holčičku, v červenci jí budou dva roky /narodila se v termínu/. Už od narození byla velice, ale opravdu velice uřvané a věčně nespokojené mimino /sousedi vzpomínají jak hodiny a hodiny doslova prořvala, nepomáhalo vůbec nic/. Chodili jsme k neurologovi /kvůli předčasnému uzávěru velké fontanely - hlava naštěstí roste jak má, ale neurolog zjistil tonusovou poruchu a tak jsme do cca osmi měsíců cvičili Vojtovu metodu/. Dodnes na to nerada vzpomínám, cvičili jsme opravdu poctivě, bylo to opravdu velmi vysilující /neutuchající řev/ a nespavost. Nepomáhalo opravdu nic, holčička byla stále nespokojená a uječená. Když už jsme konečně mohli s cvičením skončit /dle neuro tonusová porucha srovnána, v té době vývoj v normě/, tak se objevil jiný problém - holčička se začala jakoby "kroutit" /absolvovali jsme nějaká vyšetření, mj. EEG k vyloučení epilepsie/ - pravděpodobný závěr - dětská masturbace /budiž, zda je to opravdu ono - nikdo nám to ale s určitostí nepotvrdil - tak na tom není nic špatného, co když je ale problém jindy, dělá to totiž i v noci ve spánku, dle neuro máme zatím čekat jak to bude dál/...
Ale - nyní k jádru věci, proč píšu zrovna sem: už nějakou dobu mám prostě vnitřní pocit, že je něco špatně /rodina mi kvůli tomu "nadává", prý pořád něco mám, bohužel si o tom nemám s kým popovídat... a moje myšlenky pracují... už nemůžu dál, nejhorší je nejistota, moje psychika pracuje.../.
Holčičce je aktuálně 21 a půl měsíce. Kromě několika málo slůvek nemluví /navíc - ta slůvka jsou opravdu jednoduchá, prakticky zdvojené slabiky - "máma, táta, báda, děda... k tomu ještě několik slov - tltek=krtek, Jiži=Jiří, jméno táty, hajic=zajíc ... citoslovce moc ne, snad je hůůů, bůůů, brm brm.../. Připadám si jak neschopná máma, ale nějak s ní asi neumím komunikovat /a nevím, zda je problém ve mne anebo v ní/.
Děvčata, maminky, prosím - vy, které máte nějakou osobní zkušenost s poruchou komunikace - moc vás prosím o názory, případně rady. Nerada bych něco zanedbala, i když mi okolí tvrdí: "na mluvení má čas, Ty jsi blázen, nesmíš to tak pitvat"... možná mají pravdu, ale co když ne? Jim se to říká - jejich děti normálně mluví.
Když naši malou porovnám s vrstevníky, tak prostě nevím /je to moje první dítě, jiné srovnání nemám/... možná jsem jen úskostná, ale co když....
Ale abych to upřesnila - holčička na jméno občas reaguje /pokud není zabraná do nějaké činnosti/, na předměty ukazuje ukazováčkem, dokonce si vytvořila i jakousi svou "znakovou řeč" /např. když chce pít, ukáže si/... ale - nejsem si jistá, zda vědomě umí naznačit ano/ne (fakt se mi to blbě popisuje, někdy mám pocit, že ano/ne rozumí, ale jindy...no nevím), taky už jsem z toho všeho tak zmatená, že nevím, jak opravdu poznat, zda rozumí /když ji např. požádám, aby donesla ručník z koupelny, tak ho většinou přinese, když řeknu, aby si nasadila čepici, tak to udělá.../... nevím, možná to opravdu moc "pitvám", ale červík pochybností ve mne hlodá /nejvíc to, že v mluvení prostě není posun dopředu/. Navíc je na mne dost závislá /musím ji uspávat, sama neusne, spí se mnou - to bylo nejmenší zlo, abych se alespoň trošku vyspala, když pořád tak ječela/. Ještě i dnes je dost uječená, vzteklá... ve vztahu k ostatním lidem je to střídavé /někdy se jakoby bojí, jindy jde i k cizímu/, stejně tak mezi dětma /někdy se straní a jen si je prohlíží, jindy jde k nim/. Motoricky je ale šikovná, sama chodí od 10 měsíců...
Velice se omlouvám za obsáhlý a asi i zmatený příspěvek /vím, že některé z vás nemají takové romány rády, omlouvám se/, ale ... už se z toho asi zblázním /podle pediatra mám vyčkávat, dr. je ze staré školy, jsme na vesnici, tak nevím/... Snažím se ne vždy na malou reagovat, abych ji "nutila" se snažit mluvit, ale prostě nic /to si raději věc, kterou chce vezme sama/, nesnaží se opakovat /to vůbec/, prostě nic....
Nepřipomíná vám to něco? A ... jak dál? Kde začít /u jakého odborníka/? Případně ještě čekat ?/manžel je rozhodnutý čekat do konce prázdnin, až jí budou dva pryč, pak že to budeme nějak řešit/...
Děkuji moc za všechny názory a ještě jednou se velice omlouvám.