Aido, můžu mít taky pár dotazů?

1) Pořád mi vrtá hlavou ta podřízenost ženy muži. Je mi jasné, že okolo toho existuje spousta mýtů, proto se taky ptám.

Když byla řeč o studiu atd. tak jsi říkala, že Bůh je v tomto přednější než manžel, a že na 99% bys stejně nechtěla nic jiného, než Tvůj muž. To je pěkné a pokud je to myšleno upřímně (o čemž v Tvém případě nepochybuji) je to známkou hezkého a funkčního vztahu, který takto může fungovat v podstatě asi v jakékoli kultuře, co znám.

Ale vezmi si hypotetickou situaci, kdy ten manžel je nějak defektní jako člověk, případně ani ne defektní, ale nezralý. (Což opět může existovat napříč kulturami, u nás jsou taky chlapi, co svou ženu mlátí, zakazují jí studovat/shazují ji při studiu, případně páry, které si dělají ze života peklo vzájemně).

Jak má islám "ošéfované" toto? Tj. hypoteticky - chci si dodělat VŠ nebo jít pracovat. Pokud si vezmu manžela, který s tím nemá problém, tak asi budu OK v islámu i jako ateistka. Když to ale bude despota a nebude se mu to líbit, tak jako ateistka se na něj můžu vykašlat a udělat si to po svém (když ustojím případné blbé kecy), nebo se s ním rozvést a právo bude de fakto na mé straně. Po rozvodu se můžu vdát znovu nebo činit, jak se mi zlíbí.
Pokud si vezmu stejného despotu, ale on bude muslim a já muslimka, tak jak to bude vypadat po právní stránce?