Položím ti otázku jinak, je poctivé konvertovat z jiného důvodu než že jsem v onom náboženství či filozofii "zahlídla" Boha, čili zapálení o kterém jsem psala?

Jinak tě chápu a jsem na tom podobně, nikam nepatřím, proto ten budhismus, křesťanská mystika a krišňáci - společenství kde jsem cítila svobodu ducha (i když i hare krišna je to hodně individuální, spíš jde o védy).

Na druhé straně jsem vyrostla z věčných sporů o tom, že Bůh je jeden a přesvědčování dogmatiků o tom, že se Bůh zjevuje v mnoha podobách a nejsou majiteli Boha v té podobě kterou vyznávají, nechávám to být, je to level, kterým si musí projít na duchovní cestě asi každý.