Marci,souhlasím s tebou, ale je to těžké, tady jsou dva tábory, jeden klidně plácne, ani ne tak silou, jako o ten pocit plácnutí, druhý striktně vysvětluje a plácnutí považuje skoro za týrání, v Kanadě, tam to znám, taky neplácají a vysvětlují a vysvětlují, nakonec jsou z nich všech řádní milí slušní lidé. Přijede-li bratranec s jeho dětmi do Čech, je ostuda s nimi vyjít na ulici, jeví se jako spratci nad spratky, ale ty děti to neví, jsou takhle vychované, no a my poslední léta jaksi přebíráme model vysvětlování a vysvětlování. Můj názor je ten, že plácnutí v danou chvíli má dobrý efekt. Terka nikdy nedostala, aby jí to bolelo. Co chodí o školky, furt se šťourá v nose, v nestřeženém okamžiku pojídá, vysvětluju a vysvětluju a vysvětluju od září. Dokonce mamka vymyslela a řekla jí, že když tedy chce jíst holuby, tak nám všem vyšťourá z nosu, dá jí to na talíř a ona to bude muset sníst, no a reakce byla, že to si nepůjde, protože takovou pochoutku by jí nikdo dobrovolně nedal.A minulý týden sedí vedle mě, šup do nosu a šup do pusy. Dostala po ruce, byla tak v šoku, že jí trvalo minutu než spustila jekot. Od té doby jsme ji nenačapali nikdo. Takže takové plácnutí v pravou chvíli je lepší než půl roku vysvětlování.