Docela dobře si dovedu představit, co prožíváš. Ne pro každého je v dospělosti snadné se seznamovat s novými lidmi. Někde jsem četla, že skutečné přátelé si lidé vytváří jen do dospělosti...v dětství, na ZŠ, SŠ. Ti další už jsou pak většinou jen známí, ale nejsou to úplně ty nejniterněji spřízněné duše, s kterými si můžeš říct všechno.
Měla jsem hodně kamarádku z dětství a hlavně pak ze školy, ale postupem let se většina z nich odstěhovala buď mimo republiku, nebo do jiného města a a zbylo mi v místě bydliště jen velmi málo blízkých osob. Kolegové z práce, to už je něco jiného...jsou fajn na pracovišti, ale v osobním životě se nijak nestýkáme, každý má své rodiny, své starosti. Nejsem člověk, který se napotkání zapojuje s někým cizím do rozhovoru. S maminkami na hřištích se potkávám, zdravíme se, prohodíme nějaký rozhovor, ale tím to hasne. Taky cítím, že mí přátelé jsou jen ti, které jsem měla v "mládí" a ti jsou většinou pryč. Ráda bych získala i nové přátele, ale nějak není příležitost.