Je to šílené, jaký jsou mezi skupinami muslimů rozdíly...

S tou rodinnou soudržností, hlídáním, návštěvami, to mi tady tak chybí v naší kultuře... Jak v šestinedělí tak max rodina donese dárek, nechá si udělat kafe a pápá a ženská, plácej se v tom jak umíš... to je mi strašně sympatický i u romů, i ten největší trumpeta u nich ví, jak důležitá je rodina.

MMch jsem si teď vzpomněla na svou zkušenost, potkala jsem jednoho Turka, docela moderní osvětovej člověk, muslim, ale žádný fanatik. A nechtěl turkyňu ani za nic, prý by se zavřela doma, rodila děti a nechtěla s ním poznávat svět, cestovat a ani se vzdělávat, on chtěl vysokoškolačku no bohužel jsem mu do oka padla já, fakt super partie, sice majitel továrny, ale takový slizounek a asi 40-letý (mě bylo 20). No rozhodl se, že si mě vezme. Hučel do mě horem dolem, pořád ze mě tahal adresu mého otce, že se zpřátelí, pošle mu dárek, já se cítila jako loutka, fuj. ON se rozhodl. No a že s ním budu cestovat, studovat a mít s ním děti. A pronásledoval mě 5 let!!! Co cca půl roku záplava telefonátů z Turecka, smsek, dopisů, jestli už jsem si to rozmyslela. Až jsem mu řekla, že mám syna a manžela, od té doby už se neozval byl moderní, byl pokrokovej, ale jsem ráda, že jsem zdrhla. Ale to byla vražedná kombinace osobnosti a představ, jak mě bude vlastnit pod šátkem.