V první řadě - nemluvím NA dítě, mluvím S ním.
Nešišlám, nežvatlám a zdrobněliny užívám s mírou. Nemykám, ani jednou s ani jedním mým dítětem se mi to nepovedlo

Jinak je to jedno, já o tom moc nepřemýšlela. Ani jsem moc toho doma nenamluvila, bývalo u nás dost ticho. Popis toho, co dělám a co dělat budeme, občas zazněl.
Mluvily všichni brzo, dobře a mají velkou slovní zásobu.
Všimla jsem si, že když se dá dětem prostor, mluví lépe, než když maminky pořád žvaní a vše komentují, to pak to dítě nemá ani motivaci se ozvat samo.

Já to asi s prostorem přehnala, mám děsně ukecané děti