Přidat odpověď
Tak já si myslim, že nejvíc dělá to, že lidi s dítětem komunikujou... Mám spolužačku ze základky z asociální rodiny, strávila u mě měsíc se svojí 3 letou skoro nemluvící dcerkou.
Za ten měsíc se mi povedlo spontánně parádně rozmluvit zanedbaný (ve všech oblastech, bohužel) dítě jenom tim, že jsem neustále komentovala dění, zatimco její matka seděla u pc nebo knížky a dítě ignorovala, případně pokus o dialog ze strany holčičky shazovala slovy "co chceš, stejně ti nerozumim, řekni to pořádně".
Takže podle mě dělá hodně taková ta běžná denní komunikace, pokud dítě nemá problém, troufám si tvrdit, že to stačí.
Tzv. "mykání" nesnášim a mám z něho osypky, stejně tak nechápu používání přiblblých zdrobnělin a patvarů, ono se jí, pije a sedí, ne papá, bumbá a hačá. Děti nejsou blbci. Zrovna tak mi přijde, že ruka, noha, pták... se jim řiká líp než ručička, nožička a ptáček, takže ani tohle moc nepobírám.
Zrovna tak mi přijde ujetý mluvit o dítěti v 3. osobě ve stylu "Pepíček se půjde koupat"...
Předchozí