Podle mě to chce zdravý rozum a cit.
Nemám ráda zdrobnělinky
jednou jsem viděla instruktáž koupání a bylo to stylem: sthýnka miminka omyjeme vodičkou a mýdýlkem, očistíme špínečku pod ramínky...
ale nedokážu si představit, že říkám kojenci: "Otec se s tebou půjde na-jíst!"
Táta je táta, papáme, kakáme a malý je naše mimi, ale mluvíme tak na něj, ne na dospělé, aby nám rozuměl, naučil se základní slabiky. Přijde mi to jako jediné přirozené. "Kakinkat" už význam nemá.
A mykám! Ne vždy, ale já to ze začátku nenáviděla! Ale pak my došlo, že spoustu činností děláme MY! My papáme! Petřík v 11 měsících sám jetě nepapá, já ho krmím, on papá, dohromady papáme. To samé koupeme. On se nekoupe, my se koupeme. Jsem součástí jeho činnosti. Zatím jenom nekakáme, to kaká sám (pro ty, co nesnáší zdrobněliny, defekuje, tvoří stolici
, sere), spinká (spí), hraje si (většinou, když si zrovna nehrajeme). Čím dál víc bude věci dělat on a méně my.