Jsem zastáncem toho, aby se na děti mluvilo normálně. My se synem odmalička komunikovali skoro jako s dospělým partnerem.
Tedy žádné šišlání, papání, brmbání, hajání apod. Možná občas jsem prohodila HAM, nebo HAJÍ, když byl malinký, ale to je tak všechno.
Mluvil asi od 1,5 roku ostošest, cca od 2 všechny hlásky. Nikdy jsme "nemykali". Ale před cca od 2 - 2,5 let jsme měli problém, že syn přehazoval osoby, tzn. že mi podával hračku a říkal "Dáš." místo "Dám". Když chtěl napít, tak říkal "Chceš napít". Ustálilo se to samo v cca 2,5 letech. Teď je mu skoro 6, od 4 si sám čte, naučil se sám. Kolikrát se mě zeptá na slova, že žasnu
Např. co je to ultrazvuk apod.
Nechápu, proč by děti třeba do roku měly papat a pak najednou začít jíst. Podle mě je to pro ně matoucí. Stejně tak třeba názvy zvířat, pták je prostě pták, pes je pes. Vždycky se musím smát, když vidím rodiče, jak ukazují dětem kosa a říkají "Koukni, pipinka", pak to samé u labutě a dál u papouška
)
To samozřejmě předpokládám u "normálního" dítěte. Pokud má dítě nějaký komunikační nebo psychický problém, pak je asi třeba jednat s ním a mluvit na něj adekvátně, to samozřejmě beru.