Milá Hanko, jako bych tvůj příspěvek psala já před dvěma lety. Dostala jsem se do naprosto ale naprosto stejné situace, včetně popisovaných zdravotních potíží. Prostě první věc v životě, kterou nešlo urvat, udolat, zvládnout, dotáhnout..... kombinace velice náročné práce a tříletého dítěte / a velice zaměstnaného manžela -musím dodat / se mi zvládnout nepodařilo. Respektive by se podařilo, kdybych si dokázala říct, že mi nevadí, že dítě v podstatě vychovává babička a mě vidí cca 1h ráno a 1h večer. Já toto dilema vyřešile v podstatě útěkem na druhou mateřskou a nyní s odstupem několika měsíců a chladnější hlavou vidím, že jsem z toho kolotoče měla vyskočit už dřív, netrápit se výčitkami a říct si: " jako pracující matka bohužel nejsem schopna tuto práci v této kvalitě odvádět , není to proto, že jsem během rodičáku zhloupla, zlenivěla, ale proto že s jedním, dvěma, třemi malými dětmi které vychovávám rapidně stouply nároky na můj čas, duševní i fyzické síly a nemohu veškerou psychickou i fyzickou energii nechat v zaměstnání i když jej mám ráda a peníze potřebuji " K tomuto jsem došla a vím že pokud to bude jen trochu možné budu do budoucna hledat práci, kterou lze sladit s rodinným životem i když mě nebude tolik bavit. Na nic jiného jsem nepřišla a na superžena a supermatky už nevěřím.