tak pokud je to tak, že práce je nervově a časově náročná, ale zase ti nenarušuje rodinný život za neúnosnou mez, můžeš se naní soustředit s tím, že o doma je vše ok a členové rodiny tě podporují tak je to jednodušší:
1)v KAŽDÉ PRÁCI zabírají velikou část rutinní úkony. Soustřed´se na to abys vychytala, které úkony jsou ty rutinní, a ty se snaž co nejrychleji zautomatizovat-ohromně to šetří čas.
2) po tolika letech mimo práci jsi po návratu v podstatě závislá na pomoci kolegů- bohužel je to tak. Máš-li nějakého ochtného, zkušeného kolegu-ptej se, ptej se, ptej se ! To co ti řekne si zapiš! To co si zapíšeš si znova přečti! Když na ten problém narazíš znova - nejdříve se koukni do svých poznámek a pokud ti to ještě nebude jasné pak se opětovně zeptej .Tím si vytvoříš v krátké době užitečný manuál a nebudeš kolegy obtěžovat opakováním stále stejné otázky.
3)Stanovuj si priority a pracuj svým tempem. Po dlouhé době mimo obor může být těžké umět stanovit správně priority během práce. Toto VŽDY konzultuj se zkušenými kolegy. Otázka typu : mám nejdříve udělat tohle a pak tohle ? ti strašně moc času ušetří, protože v případě špatně stanovených priorit musíš rozdělanou práci přerušovat, odkládat atd. Práce podle vlastního tempa ti umožní nezbláznit se z toho že "nestíháš". Běhemnormální prac doby stihneš tipuju udělat jen ty urgentní záležitosti, ty neurgentní bohužel musíš udělat v rámci přesčasů a doufat, že časem jak ti práce pujde rychleji budeš přesčasy odbourávat.
4) nacvič si větu. " omlouvám se, zaučuji se " nebo něco v tom smyslu, protože i největší hulvát většinou projeví trochu pochopení pro člověka který se svoji práci teprve učí.
Sorry za elaborát, ale všechny rady na vlastní kůži a i na jimých kůžích vyzkoušené.
Léky pomohou bojovat proti plačtivosti a lépe se soustředit - na přechodnou dobu! Psychologický problém v tom nevidím