Daajano, souhlasím, tohle si musí přebrat každý sám a poznat, kde jsou jeho hranice.
Vzpomínám si, jak jsem jednou dostala nabídku na práci za hodně dobré peníze, navíc ke své stávající práci. To byly děti větší, chodily už do školy. Vzala jsem to a bylo to peklo. Lítala jsem z jedné firmy do druhé, i o sobotách a nedělích, nemohla jsem spát. Živě si pamatuju, jak mi děti volaly do práce, že dostaly vysvědčení - samé jedničky. Obrečela jsem to, že nemůžu být s nimi. Vydržela jsem to ještě přes prázdniny, kdy děti byly odložené u babiček nebo je hlídal manžel. Sice jsme jim za vydělané peníze nově zařídili pokoj, ale to léto bylo ztracené a už se nikdy nevrátí, dost jsem si to pak vyčítala, když šly děti zas do školy a já je celé prázdniny skoro neviděla. Za to ten nový nábytek to opravdu asi nestálo.
Jo, jo, je to těžké, jak jsem psala prve a jak psali ostatní, zkusila bych promluvit s vedoucím.
J.