Holky, všem díky! Přepkvapilo mě, kolik z vás má podobnou zkušenost a že to opravdu může být i tím, že jsem odvykla stresu, doma byla pohodička klídeček a že je ještě i šance, že to půjde. A nebo nepůjde.

Kdybych mohla alespoň líp spát tak by to bylo fajn.

Jinak určitě tyhle moje pocity umožňuje i to, že jsem se šéfama už mluvila, ohradila jsem se vůči práci, kteoru jsem dostala navíc ikdyž mám přesčasů za měsíc fůru, takže další, navíc zároveń se učím dvě rozdílné věci a prostě mi to hlavu už nechce brát všechno. No a šéfové jsou toho názoru, že bych to měla zvládat, že jsem měla nadstandartní podmínky zaučení haha, že jsem přece vysokoškolačka a musím to zvládnout. A chovají se jakobych z práci nikdy neodešla, jakoby těch 5 let doma nebylo a jenom jsem si odskočila porodit a vychovat dvě děti. A že na tom nejsem psychicky nejlíp asi vědí, je to na mě vidět, ale nikdo nic neřekne.

Nejvíc mě štve, že mě tohle baví, jenom kdyby toho bylo tolik aby se to vešlo do 8h, protože pak bych měla čas i na odpočinek a děti a určitě by to bylo lepší.