já bych se toho taky bála, neudělala bych to, ani kdyby mě svrběla ruka sebevíc a že sem měla na starosti dětí příbuzných nepočítaně a někteří byli vyliženě zákeřní hajzlíčci. jenže ten první hajzlíček byl takový, protože rodina se mu nevěnovala a hajzlíkování byl jediný způsob, jak na sebe upoutat pozornost a tqam stačilo věnovat se mu a při útoku pevně chytit za ruku a velmi ,,zle,, a důrazně říci, že tohle tedy ne. druhý extra hajzlíček byl bratr, toho sem ale teda řezala. hlava nehlava ne, dělám si srandu, aled občas dostal přes zadek, ani ne tak, aby to štípalo, ale aby se vzpamatoval.