Já neprovokuju. Znám rodinu, kde to zatím není takhle vyhrocené, ta holčina je naštěstí přirozeně klidná, ale když řekne něco nevhodnýho, co je u 4 letého dítěte roztomilé proto, že neví, že to je drzé nebo sprosté, tak její tatínek se tomu směje, jak je vtipná. Když se s ním budeš bavit teoreticky a vysvětlíš mu, proč se může smát v duchu, ale ne nahlas, tak to uzná, jenže v praxi to nedodržuje. Takže holčina to samozřejmě často opakuje, protože táta se tomu směje.

Když nenastaví hranice rodiče, musí je nastavit okolí. Což nevylučuje to, že se můžu snažit dítěti poskytovat i zábavu nebo lásku, ale jen v hranicích, které já určím.