Syn 10 let má tik. Momentálně mrká jedním okem, před několika měsíci občas divně z ničeho nic prudce zakláněl hlavu, loni zase neustále pokašlával, většinou začal večer, když si uvědomil, že musí druhý den do školy (ale nebyla to simulace, bylo to skutečné neustálé nutkavé pokašlávání, bohužel nepříjemně rozčilující pro okolí), také ve škole rušil pokašláváním a posmrkáváním. Od první třídy trpí nevysvětlitelnou školní fobií. Dlouhou dobu jsme hledali nějakou vnější konkrétní příčinu jeho averze k škole, odmítání je v některých obdobích zoufalé, je z něj cítit strašná úzkost, sevření, pláče a prosí mě, abych ho neposílala nebo na mě hystericky křičí, že mě nenávidí, že jsem špatná matka a nemám ho ráda, když ho tam posílám. Problém je v tom, že jsme nevypátrali žádnou skutečnou příčinu, žádný důvod. Patří mezi nejlepší žáky, podle všech učitelek je oblíbený jak u učitelů, tak u dětí, šikana není. Nosí jedničky a pochvaly. Učitelky jsou překvapené, když jim sdělím, jaké jsou jeho pocity, které doma vyjadřuje, protože ve škole se jeví jako spokojené pohodové dítě. Sám nedokáže určit důvody svého strachu a úzkosti, uvádí věci, které vlastně žádné důvody k takové reakci nejsou, připadá mi, že sám hledá důvody, jak vysvětlit svou úzkostnou reakci, ale vlastně nechápe, proč to tak cítí. Samozřejmě jsem nejprve myslela na vinu v chování učitelky, ale musím přiznat, že tím to nejspíš není. První dva roky měl učitelku, která se nám i jemu zamlouvala, měl ji rád a přesto už tím trpěl, ve třetí třídě měl učitelku, u které jsem měla podezření, že by část viny mohlo být na ní, protože byla manipulativní pedant, nicméně nyní má jinou učitelku s jinou povahou a přístupem a žádné zlepšení nenastalo. Mmch loni jsme byli i u psychologa, ale podobně jako my, hledal ty důvody stavu ve vnějších okolnostech a nic podstatného nenašel, také to uzavřel po jedné návštěvě tím, že to Vašík jistě nějak zvládne, že z toho vyroste. Abych to uzavřela, celé to bohužel vypadá na vtíravé úzkostné myšlenky bez skutečného vnějšího důvodu. K tomu se přidaly ty tiky a pokašlávání, zhoršují se ve stresu hlavně tedy v souvislosti se školou, stačí se zeptat, jestli si připravil tašku a už na mě mrká.
Tourettův syndrom mě napadl v souvislosti s tiky a zvuky (pokašlávání) a také jsem se dočetla, že častou přidruženou poruchou TS bývá obsese, také tam psali, že za možný spouštěč se považuje závažná stresová situace v dětství, což Vašík prožil(smrt sourozence) krátce před nástupem do školy.
Ovšem prý není mnoho odborníků, kteří dokáží tento syndrom rozpoznat a diagnostikovat a také se mi moc nechce tzv. tahat Vašíka po různých doktorech, ale pokud už budu muset, ráda bych ho vzala k odborníkovi, který se tím zabývá. Máte někdo s tímto zkušenosti, případně osobní dobrou zkušenost s nějakým odborníkem? Na stránkách sdružení TS jsem našla seznam, ale zajímala by mě osobní zkušenost, pokud někdo má.

Pokud se zde vyskytne také odborník, tak bych se ráda zeptala, co by to mohlo ještě dalšího být a zda je vhodné to nějak dál řešit, návštěvou psychiatra apod.? Přiznám se, že mi není příjemná případná neurologicko-psychiatrická diagnosa u mého dítěte, mám spíš tendence si říkat, že se to spraví samo, ale také mám strach, že se to naopak může zhoršovat.