Kopretinko,
ty nemusíš odpouštět, odpuštění nezávisí na tom, jak moc chceme nebo nechceme odpustit... Je to mnohem složitější, promotanější. Společně žít se dá, i když něco tomu druhému neodpustíš, já jsem třeba některé věci neodpustila, ale doufám (kvůli sobě), že jednou odpuštění přijde.
Je rozumné vyhnout se narážkám a vyvolávání minulosti, ale když to nejde, tak to holt nejde. Nikdo z nás není dokonalý, je normální (i když třeba nerozumné, jasně) vrátit příkoří, pomstít se...
Dokonalého odpuštění jsou možná schopni světci, těch ale v populaci opravdu mnoho není
Pokud chceš být s manželem, buď s ním, kdo za co je či není vinný, nemá moc cenu hledat.
Mně pomáhá hledat si cíleně malé radosti, prostě se několikrát za den zamyslet, co by mi teď udělalo radost, a když to jde, tak si to splním. Když ne, tak si aspoň užiju tu chvilku sama se sebou a v sobě.
Ať jdou věci k dobrému.