Lízo, není to tak jednoznačné. Na netu se většinou setkávám s tím, že lékaři doporučují nic nezanedbat a odborně vyšetřit, ale praxe, se kterou jsem se zatím setkala, je pak úplně jiná. Když se odhodlám obrátit na lékaře, psychologa prostě odborníka, často odcházím s pocitem, že to celé zbagatelizoval, resp. že to možná já přeháním a zbytečně trápím dítě stresujícími návštěvami u doktora. Už v té první třídě jsme se obrátili na naši dětskou lékařku a ona mu udělala nějaká vyšetření, zda ty psychické stavy nemají tělesnou příčinu a když se nic neobjevilo, doporučila nám nechat to spíš být, že se to upraví samo. Loni ten psycholog úplně stejně. Takže si kladu otázku, nechtějí si jen přidělávat práci nebo mají pravdu a je lepší to zas tolik neřešit?