Je to jak píšeš. Někdy míval syn tiky jen motorické a někdy jen hlasové. Nyní je na tom tak zle že má několik tiků dohromady ať už vokálních či motorických. Ale to je běžný průběh v pubertě.
Píšeš, že syn má ze školy fobii. Tu syn mívá čas od času taky. Nevím proč, jestli se stydí nebo prostě ví, že nezvládá... když je na tom opravdu zle nechám ho den doma, ale ví, že druhý den tam musí. A většinou naši dohodu dodrží.
Někdy je ve škole jen dvě hodiny. Protože hrozně řve, a i když vím už ráno, že je na tom špatně tak ho tam posílám. Protože v momentě kdy si umocní to, že do školy nemusí, nedostanu ho tam. Máš vidět jak tiká, když vzpomenu školu já. Snažím se reagovat v klidu. Když je to hodně zlé (mydlí se silou do hlavy a háže hlavou a ječí nadávky) tak mu prostě věci do školy nachystám já. Ráno mluvím minimálně, abych jej nenaštvala. Prostě vstane nají se, umyje, oblíkne a já ho vykopnu ze dveří...snažím se ho co nejmíň rozrušit. Někdy ve škole vydrží v pohodě jindy odpadne po hodině. Má asistentku a s tou se buď učí za vydatného řevu v relaxačce nebo ho prostě pošle domů. Tento rok jeho prospěch klesl hodně hluboko. Ale naším cílem je prostě dochodit základku. Víme, že prožívá nejhorší období a časem budou problémy ustupovat.
Bohuže patří k té skupině dětí, kterým psychofarmaka příliš nepomáhají a více méně zhoršují jeho stav.