To je právě problém Čechů, že to, že dávaj peníze za nájem berou jako něco fujtajbl. Proč? Kde se vzala ta posedlost, že dva mladí svobodní lidé musej mít spolu hypotéku na několik desetiletí za zbytečně velkej byt?

Nevím kolik je přesně let zakladatelce tématu, ale já osobně bych si v jejím případě s přítelem pronajala garsonku, jejíž pronájem vyjde levnějc, spořila stranou základní kapitál a po cca pěti - sedmi letech vzala naspořený peníze a za ně, plus menší (a kratší) úvěr si koupila malej byt, cca 2+1. Dál spořila a až bych měla co nejrychleji splacenej ten menší byt a v tý době dejme tomu jedno dítě a cítila nedostatek prostoru, tak bych prodala menší byt a koupila si větší, kterej platila z prodeje menšího bytu a zase částečnýho úvěru. Splátky pak nebudou tak vysoký.

Přesně takovýmahle postupnýma krokama jsme to udělali my a momentálně platíme hypotéku za třípokoják ve výši šestiny jednoho platu - jednoho! To znamená, že já můžu být doma na mateřský a nemusíme se strachovat, že jsme s penězma na hraně, a že kvůli hypo chcípneme hlady.

Naco potřebujou dva mladí bezdětní lidé mít byt 3+1?