Základem je týdenní (měsíční, pololetní, roční) plán. Někde je vypracovaný jen jako soupis cvičení (to nic moc), jinde jako souhrn znalostí a dovedností, které musí dítě za určitou dobu zvládnout. To dítě přeci jen nutí věnovat se průběžně všemu, jen je jedno, v jakém pořadí. Pokud dítě určitou oblast zanedbává, je tam učitel, aby ho správně nasměroval a namotivoval na tu kterou pomůcku.
Výklad jako takový většinou neprobíhá, montessori pomůcky jsou koncipované tak, aby dítě bez problémů pochopilo, co se po něm chce a současně mělo kontrolu správnosti. Pomůcky se dají dohledat na internetu.

Samotná výuka probíhá většinou tak, že se ráno zahajije komunitním kruhem (elipsou). Následuje společná část, ani ne výkladová, spíš jde o činnosti, které je lepší dělat v kolektivu, takže i zpěv apod. Kolektiv je věkově smíšený, většinou jsou v něm děti od první do páté třídy, takže společně jde dělat jen to, co se prolíná všemi ročníky. Nevím už, jak je to s délkou této části, ale během celého vyučovacího dne je jedna, maximálně dvě přestávky, vyučovací bloky trvají zhruba 1,5 hodiny, ale během té doby se vystřídá více činností. Poslední blok je většinou vyhrazený samostatné práci, ať už v pracovních sešitech nebo s pomůckami.

Cílem je, aby se dítě stále posunovalo dopředu a nestagnovalo, pokud už určitou dovednost zvládlo. Na druhou stranu to dává možnost, když dítě na něco potřebuje víc času, že udělá rychleji, to s čím problém nemá, a pak se může věnovat více tomu, čemu potřebuje.

Dcera ve třetí třídě přešla z Montessori do běžné základky, protože jsme se odstěhovali, přechod zvádla bez problémů, znalostma na tom byla stejně, a když něco neznala, bylo proto, že tato škola to učivo měla zařazené v jiném ročníku, což je dneska běžné při přechodu z jakékoliv ZŠ. U měla pak zase něco navíc, co tahle škola brala později.