Nevím,asi mám nějaký blok v hlavě...Vždy si řeknu,nenech si s...t na hlavu,stejně odejde...a bohužel nevím co s tím.Když si představuju,že třeba někam pojedem na vílet,tak představa je užasná,prostě rodina apod,ale jakmile vyjíždíme,tak si to jakoby nedokážu užit,neumím to popsat.Máte pravdu,vydržel toho hodně,ale i tak je to zrada,měl se rozejít a pak si uživat.Jenomže ji prej nikdy nechtěl a nechce,já ho vlastně taky lituju.Byl ted i bez práce a misto abych ho podporovala,tak jsem mu řikala jak je neschopnej a nefakčenko...