touhu po znovuzískání sebevědomí i pojmu. Do detailů nikdo nevidí, - ale chybí mi tu.... ten váš prcek v tom vašem manželském souboji.

Můj ženský úhel pohledu - ze situace, ze které mohu čerpat - protože ji znám a mluvíme o tom. Manžel by mne odstřelil psychicky a odstřihnul fyzicky - tj. sdílením, přítulností, objímáním -ne, že by vzal do ruky kvér.
Prostě by se distancoval, dal by mi velice najevo, že jsem fakt selhala, přišla jsem o důvěru, nadlouho nebo napořád, prostě bych tím podělala celý náš vztah a zranila jsem ho natolik, že netuším, zda by vůbec hledal řešení pro další soužití, možná kvůli dětem... nebo.. by doufal, že mne to přejde.

ale hlavně a to by byla asi otázka, která by to celé rozbalila nebo rozbila by se pořád ptal "proč?". Až tak vytrvale, že by prostě obdržel odpověď. Nebo bych mu řekla proč, jen by se to objevilo.

Nakonec - v téhle situaci, ale bezdětné jsem byla, ale důvody jsem měla víc než reálné a OPRAVDU JSEM ŘÍKALA, ŽE ODEJDU, jen to bylo zesměšňováno a zlehčováno.

Těžko říct, jen mi tam fakt chybí ta zmínka, že máte to dítě, krom konstatování, že to dítě tedy máte.