Zahrádko,
pročetla jsem tvoje příspěvky a v mnoha ohledech jsem prožila něco podobného. Měla jsem manžela, dlouhodobě nám to nefungovalo a pak se objevil ON. Ženatý pán, ze kterého se mi podlamovaly kolena. Odešla jsem od manžela, můj ŽM tehdy (ještě) nic nesliboval, ani já jsem nevěděla, zda bych ho chtěla, ale určitě byl jedním z impulsů, proč jsem konečně ukončila neperspektivní manželství. Se ŽM jsme se stýkali víc a víc, poznávali jsme se, dalo by se říci, že jsme se zamilovali. Přes všechny jeho řeči, jak moc mě miluje apod.nikdy od rodiny neodešel. Kvůli dětem
. v průběhu těch 3 let jsem několikrát zkusila náš vztah ukončit. Pokaždé to vyvolalo stejnou reakci - najednou měl plno energie na řešení své rodinné situace, ale vždy jen slovně. K činům nikdy nedošlo. Pravda, loni se to částečně změnilo, když jeden den byl se mnou a jeden den s rodinou. Byla jsem ráda, že se věnuje dětem ale čím dál tím víc mi vadilo, že takto nastavený formát mu evidentně vyhovuje. Konečně jsem v sobě našla sílu na definitivní konec. Můj milovaný ŽM se z toho zhroutil. Rozbila jsem mu domeček z karet. Najednou jde všechno, bude se rozvádět. Ale já už ho nechci. Čekala jsem moc dlouho a stálo mě to moc sil. Shodou okolností se objevil někdo, kdo o mě má zájem a je svobodný. Sice se mi z něj nepodlamujou kolena "tak strašně moc", ale už vím, že kdo chce moc, nemá pak nic...
Rozhodneš se vždycky sama, ale názory a zkušenosti jiných ti mohou pomoci. Tak jako já jsem tu 3 roky pročítala tuto diskuzi a hledala podobné příběhy v naději na dobrý konec...
Držím palce, ať se rozhodneš správně