Já měla dva delší vztahy a vždy jsem se takhle chovala,takže partnerem to asi nebude.I když otec mé malé,to se mnou trochu uměl...Zkrotit,to jsem myslela tak,aby mi uměl řict,že to přeháním a nenechat si to líbit apod,jenomže další problém je pak v tom,že se hned urazím a vybuchnu.Takže vlastně jsem nezažila,že by mi jakýkoliv partner někdy něco vytknul,asi se mě bojí,nebo nevím.Přesně,to mi připadá taky zvláštní,když to tady popisuju,tak dokážu pravdu uznat a já bych si to nikdy libit nenechala!Ale jakmile vidím partnera,to vše zapomenu a vidím jen zlost,nebo nevím co to je...povišování..jak kdybych sama před sebou hrála divadlo...a nejhorší je,že se mi to libí,a vadí mi to až v momentě,kdy se mi to vymkne z kontroly a není po mém..no já jsem ve svém životě spokojená,vždy mám co chci,mám kolem sebe lidi,co mi pomáhají,nevím kde se to ve mě bere,abych tohle člověku dělala.Jsem mladá,tak se spíš bojím,aby to nebylo čím dal horší