Lenko, mně umřel táta loni v únoru. Taky o tom hodně přemýšlím, taky jsem to hodně těžce nesla, nejen pro to, že to byl můj táta, ale že ta smrt byla "úleva" pro něj - a bohužel i pro mamku. Byl těžce nemocný, ale člověk si pořád říká, nebylo ještě tak zle... ještě se to dalo zvládnout... Stejně tak s tchýní, umírala na hodně ošklivý druh rakoviny. Její smrt byla taky "úleva". Pro ni, že už netrpí, pro nás, že ji nevidíme trpět. Myslím, že smrt nejbližšího člověka je rána sama o sobě. Pokud ji provází - omlouvám se za ten výraz, pocit určité "úlevy", ať z toho či onoho důvodu, srovnává se s tím ještě daleko hůř.