Hodne mi pomohla kniha Sourozenecke konstelace od Lemana (nenech se zmast slovem konstelace, nema to s rodinnymi konstelacemi dle Hellingera nic spolecneho) a taky Sourozenci bez rivality od Faber a Mazlish. Prvni v tom, ze prostrednicek potrebuje ze vsech deti nejvic vylucny cas pro sebe, druha v tom, ze neni dobre davat vsem detem to same, ale to, co potrebuji. A hlavne byl naladena na to, ze kdyz prostredni prudi, je agresivni vuci sestram, nebo neustale v noci jako jedna cour k nam do postele, je za tim obvykle nejaka absence casu en pro ni. Ona jedina treba se mnou hrava spolecenske hry, mame na to dve hodiny tydne, kdyz je nejstarsi na krouzku a nejmladsi spi.

Ale ona zarlila a peclive si hlidala cas pro sebe uz od narozeni, vzdycky jsem rikala, ze od narozeni vedela, ze bude prostredni dite :)