jednak jsem nejstarší dcera, taky jsem furt "měla mít rozum", nejmladšího měla stále na krku atd. do 30let jsme se nenáviděli (ted jsem tááááák ráda, že své bratry mám!!!)...takže hrozně řeším, mám li dceři udělat křivdu ve formě mladšího sourozence. Dcera byla navíc celkem náročné děcko, jak jsem ji dala z ruky, brečela, vyžadovala permanentní pozornost. Opravdu 17hodin nepřetržitý pobyt v náručí. Takový přepych jsem si jako stará prvorodička mohla dovolit, ovšem nedokážu si další dítě se stejnými potřebamipředstavit.
Osobně mám ještě obavu z vlastních osobnostních kvalit: jsem vlk samotář, s jedním dítětem ještě dost času na svou samotu urvu, se dvěma logicky těžko, navíc vím, že pokud má potřeba samoty není saturována, jsem velmi nervozní k okolí, alias i na dítě ne optimálně přívětivá. Přesto bych asi další dítě ráda. Ale bojím se, abych tím dceři neudělala ze života peklo.
V podstatě mít k ruce aupair, kuchařku a hospodyni, měla bych těch dětí 6. Nic z toho samozřejmě nehrozí.