Tak přidám taky svůj názor:

vztahy mezi sourozenci nejsou o výchově, nejsou o věkovým rozdílu...dospěla jsem k názoru, že tyhle vztahy jsou prostě NEOVNIVNITELNÉ - a to ničím!!

Mám o 2 roky staršího bráchu - celé dětství i ještě v relativně minulé době (tak před 6 lety) to byl ten nejlepší parťák, kterého by sestra mohla mít - fajn brácha, který vždycky ochraňoval mladší ségru, hrozně moc mi pomohl s matikou na SŠ, chodili jsme spolu do kina, poslouchali stejnou hudbu atd. atd....mohla bych pokračovat ještě hodně dlouho o jeho přednostech a zážitcích, ještě když jsem se vdala, pokračoval v podobném duchu náš vztah dál...

JENOMŽE - to nikdo z nás netušil, koho jednou do rodiny přivede....

Zkrátím to:
- ženil se 10 let po mojí svatbě
- švagrová je namyšlená hysterka, která si jede po svým a byla schopná bráchu natolik ovlivnit, že brácha už kvůli ní doslova obětoval sestru (čili kvůli ní se nestýkáme - neviděla jsem bráchu asi 3 roky) + svoje dlouholeté výborné kamarády (řadu z nich znám i já - byla to výborná parta) - prostě dělá jen a pouze, co mu přikáže ona - NECHÁPU, jak mohl takhle zblbnout. Jediní, se kterými se brácha stýká, jsou naši rodiče - to už jí bylo asi samotné blbý, odříznout ho i od rodičů.

Takže závěrem - v dětství můžou být vztahy mezi sourozenci skvělé a jánevímjaké, ale hodně záleží na těch partnerech v dospělosti. Podotýkám, že se svým švagrem (mým manželem) si brácha celkem rozuměl, takže u nás problém není.