Já jsem taky nejstarší ze třech dětí.Od rodičů jsem se teda dočkala jen toho,že na mě byly kladeny ty největší nároky.Já si na vše musela počkat do určitýho věku,oni vše mohli skoro současně se mnou.Nebo jsem je měla věčně pověšený za zadkem,protože jako nejstarší jsem je musela hlídat.Ale nikdy jsem nepocítila,že by mě nějak odstrčili nebo bili.Po rozvodu rodičů,jsme se s mámou ještě víc sblížily a jsou z nás nejlepší kamarádky

Ségru nesnáším.Od dětství s ní mám hrozný spory.Musely jsme mít společný pokoj,ale věčně se rvaly.I teď se denně vídáme,ale minimálně obden se zhádáme.Nejradši bych brala,kdyby jsme každá bydlely na jiným konci republiky.

Naopak s bráchou jsme měli vždycky skvělý vztah,i když byl milovaný a rozmazlovaný benjamínek.Nějak mi to nikdy nevadilo,že jsou rodiče z chlapečka celí pryč Nedali mi důvod žárlit.

Teď mám dvě děti.Kvůli té mladší nemám tolik času na staršího.Je mi to líto,že plno věcí dělá jen s tatínkem,protože dcera je mamánek.Ale taky jsem mu nedala důvod,aby žárlil.Sestřičku miluje a já se mu ten čas snažím,při každý příležitosti vynahradit