Zemíku - přesně, jenže nás okolí opravdu posuzuje podle toho, co kdo dělá a jak se chová, škoda, že nedokážeme zářit vírou a naplňovat očekávání nevěřícího okolí......víra je prostě dar....
Venice - náš kněz má dokonce rozpis na obědy, aby se dostal do každé rodiny, ale je dost pojícný a tak se ho už většina mladých rodin bojí, navíc debata k ničemu moc nevede, spíš uškodí. Tak jako u nás dojel, já ho nabalila čím se dalo - a on neváhal říct něco tak ošklivého matce, jako abych nejmladšího do kostela nebrala - na moc jsem se nezmohla, ale už před tím jsem mu říkala, že prosím o toleraci, že se ten věk brzo upraví a že i syn bude rozumný a vše lépe pochopí.
Protože v prostředí kostela se pohybuju dlouho a vím, že takovému tomu nepříjemnému věku dítě brzo odroste, tak tomu sama pevně věřím. Zatím každý kněz (no skoro každý), se kterým jsem se setkala, děti toleroval, dokonce prosili, aby děti chodily a rodiče je brávaly, aby mohli chodit do kostela celé rodiny atd.
ale taky jako varhanice jsem se kvůli kněžím strašně moc naplakávala. Jsou to lidé a navíc muži. Už jen to, že jsem žena je pro některé těžké zkousnout. Přitom mám profesní i duchovní vzdělání a tak v tom, že bych něco kazila, či nedodržovala to není.
Dobrý kněz je darem a musíme se opravdu za ně modlit.