Ne a doufáme, že děti budou ignoranti po nás my se za méhodětství často stěhovali, takže nás nikdo moc neznal a ze školy mě neměli moc rádi. takže moje Velikonoce rok co rok: Dělala jsem krásný vajíčka, ručně, abych se zalíbila, od rána jsem čekala za okny, kdy přijdou kluci. Nepřišli nikdy, jen občas 1-2 koledníci, co se na mě ani nepodívali, zamumlali hodyhodydoprovody a jen šilhali, kde jsou čokolády... Velikonoce jsem tradičně kolem poledne probrečela. Teď mám muže, co k nim má vztah asi jako já a spokojeně je ignorujeme a raději vnímáme to krásné jaro. Máma mi to dost vyčítá, jako kdyby neviděla, jaké pro mě vždycky Velikonoce byly...