Antraxto, vůbec nejsi bezcitná. Teď jsi mi připomněla úryvek z jedné dětské knížky o holčičce, která měla dědečka podobného, jaký byl tvůj strýc. Pak jednou přijeli na návštěvu a všichni tam brečeli, že dědeček zemřel, a holčička řekla jen "hmmm" a dospělí šíleli, jak "je to dítě necitlivé a nerozumí smrti". Co ale člověk může chtít od malého dítěte, když se dozví o ztrátě někoho, kdo se o něj nikdy nezajímal a maximálně ječel, ať si to dítě pořádně hlídají, aby sem nelítalo? Tvůj přístup mi přijde upřímnější a lidštější, než kdybys teatrálně "tonula v slzách".