To, co poipusuješ, je chování prvorozeného dítěte, alespoň u nás to tak bylo a ve dvou letech je to naprosto normální, druhorozený už byl jedna ruka se starší ségrou a byl ve všem mnohem rychlejší, trávili spolu veškerý čas a následoval jí ve všem, ale dcera ve dvou letech také ukazovala a že neslyší v zápalu hry na svoje jméno, tak na to si zvykni, bude hůř, našemu čtyxřleťákovi vyhrožuju ušním i několikrát denně. Autistické děti jsme měla v práci, ale ne dvouleté.