ahoj, tak nějak se potřebuju vypovídat. Moc bych (bychom) chtěli druhé dítě, které zatím nepříchází. Začíná mi to čím dál víc zaměstnávat moje myšlenky. Na druhou stranu už mi doma pomalu začíná hrabat. Pořád ta domácí práce se kterou mi nikdo nepomůže. To by bylo na samostatné téma, kterak manžela přesvědčit, že domácnost je i jeho. Přitom nemám každý den stejný. Jeden den v týdnu pracuji. O víkendu se snažím vymyslet nějaký výlet. Třeba v so jsme byli v zoo. Manžel "votrávenej" kolik je tam lidu, já ve svým živlu že je tam se mnou ještě asi tak 12 tisíc lidí. Ale to je právě to, když už jdu třeba do práce a "vorazim" si, přijdu a doma katakomby a zase ten pocit co všechno je potřeba udělat. O víkendu výlet ale zase mě honí příprava do práce. A tak je to pořád dokola. Do toho manžela neustále něco bolí. Před 3 týdny byl na operaci slepáku, do toho ho bolí jedno varle a od včerejška namožená ruka (i když nevím z čeho) nic totiž nedělá - je přece po operaci. Představa, že budu ještě 4 roky doma se mi na jednu stranu líbí na druhou mě přímo děsí. K tomu ještě dcera, která ne úplně zvládla náročné období, kdy byl manžel v nemocnici (psala jsem to tady) a teď se neustále dožaduje mojí pozornosti. Pak jsem protivná a nic mě nebaví. A k tomu už 3 týdny žádný sex