Mam pochybnosti a vzdy mit budu, tu jistotu vernosti nikdy s nikym mit nebudes. Zalezi na postoji, ktery si k tomu vytvoris Ty. Bud se tim budes donekonecna uzirat,vse kontrolovat nebo se na to vykasles a udelas si svuj hezky zivot tak, aby ti vyhovovalo.Ja se raduji z malickosti, ktere se mi podari.Mela jsem na vyber, bud s nim zustat nebo odejit.Sama sobe jsem si rekla, ze udelam vse pro zachranu naseho manzelstvi, i kdyby to nevyslo,abych mela cisty stit sama pred sebou a detem mohla rici, ze jsem tatu milovala a proto jsem s nim byla i v tom zlem a nejenom dobrem.Mozna, ze to tak bylo, ze jsem na nej zbyla, neni zpusob, jak to zjistit, kdo vi, jestli to vi sam manzel, proc se nakonec vratil. Nekdo namitne, nemas zadnou hrdost, ale ja jsem na sebe strasne hrda, protoze vydrzet i to spatne, pochopit chyby druheho a to nejdulezitejsi-umet si priznat, ze to nebyla chyba jenom partnera, ale i moje a pracovat na sobe, aby se to neopakovalo, to je vyzva.Odejit a stavet se do role obeti, to je hrozne jednoduche.Ptas se, co by bylo, kdyby se to opakovalo. Tentokrat bych odesla, protoze jsem udelala uz vse, co jsem mohla a vic neni v mych silach.Manzela jsem ujistila, ze ho mam rada, ze i presto, ze udelal chybu s nim zustanu, protoze verim, ze je lepsi.Snazim se zdokonalovat v komunikaci, chvalim ho, pracuji na vlastnim sebevedomi.Od neho ocekavam shovivavost vuci obcasnemu pripominani a doufam, ze se z toho stane casem jen spatna vzpominka.Co bych ti poradila,netlac,nechtej dukazy- tvoje manzelka si to musi uvedomit sama, co chce a az bude chtit, tak Ti je da sama od sebe.A rekla bych ji, ze ji mam rada a ze s ni chci byt, ale, ze jestli tento stav bude trvat treba dele jak 2-4 mesice, uz nebudes mit sil to drzet dal.Bohuzel hormony jsou hormony a je to jasne dana doba, nez to vyprcha, s tim nikdo nic neudela, to se musi odzit.