Hlavně vyměň psychologa!
Takhle skončila ve spárech mé matky
(výborný dětský psycholog) jedna známá, jejíž dvouletou dceru zběžně vyšetřila podobně příjemná paní odbornice.
(Holčička byla psychomotoricky opožděná, ale pediatrička se neustále vesele smála, že to všechno dožene, až si ta matka vydupala aspoň psychovyšetření)
Po vyšetření je psychodáma obě vykopla s tím, že dostanou písemné vyrozumění, jinak ani slovo.
Po týdnu přišel dopis, kde bylo napsáno pouze toto: SUSP. STŘEDNĚ TĚŽKÁ MENTÁLNÍ RETARDACE.
Bááác!
Rána do hlavy - a co jako dál?
Po telefonu se s ní baba bavit odmítla, že prý ji může objednat za 2 měsíce...
Takže máma rozjela ten kolotoč neurologií, normálních psychologií atp. uvidíme.
Rozhodně to však nebude středně těžká mentální retardace...
Prý možná autík, ale holka se mazlí ráda a nechá se mazlit, kdykoli si máma vzpomene, jen na cizí si musí chvíli zvykat, než se nechá třeba pochovat.
S dětmi si hraje, ale nijak aktivně, což je do 3 let dost normální.